Anička, žabičky a jejich přátelé aneb každá holka touží být tak trochu princeznou
Knížka pro holky, první čtení.
- ⌚ 4 min.
Knížku Anička, žabičky a jejich přátelé napsala Lenka Kosková-Třísková, ilustrovala ji Andrea Tachezy a vydala ji Mladá fronta a.s. v roce 2012.
102stránková publikace je určena pro čtenáře, resp. čtenářky od šesti let, ale potěší jak starší holky, tak mladší posluchačky.
Věnování: „Adélce, Juráškovi, jejich tatínkovi a všem, kteří také umí najít draka za první kůlnou.“
V 10 kapitolách pozorujeme dobrodružné výpravy malé blonďaté holčičky Aničky Kropáčkové, která ještě nechodí do školky, protože má mladšího brášku (miminko) Ondráška, se kterým je maminka doma, a tak je doma i Anička. Jenže je pořád smutná, protože si musí hrát sama. Tatínek chodí do práce, maminka se stará o malého brášku a s Aničkou si nikdo nehraje.
Anička miluje, když může nosit holínky a skákat do kaluží. Jednoho dne jí z holinek vyskočí obrázky dvou žabiček – Lekvačka a Prakvačka, s nimiž si hraje na zahradě. Na zahradě stojí kůlna, za kterou je malá díra, kolem které Anička se bojí chodit. Jednoho dne tam se žábami objeví draka se třemi hlavami, který vypadá spíše jako leguán se třemi hlavami. Jmenuje se Piškuntálek a narodil se ze špinavého trika s obrázkem draka, které se Aničce nedávno ušpinilo od třešní a ona ho proto zakopala za kůlnou. Piškuntálek potřebuje ke svému životu princeznu, a tak se malá Anička stává napůl obyčejnou holčičkou a napůl princeznou, která se stará o svého dráčka, mazlí se s ním, krmí ho svým jídlem, o které se dělí ještě se žabkami. Zažívají všelijaké trampoty a napínavé příběhy, např. když se drak svlékne z kůže, nebo když společně zachrání malou vílu, která umí uzdravovat, Aničku uzdraví, když onemocní angínou, vyléčí i žabku, která onemocní lakotou a závistí z jahod, společně se svými přáteli vymyslí dárek babičce k narozeninám.
Anička si na své narozeniny přeje dostat tři dorty – čokoládový (ten má rád drak), krémový (ten Prakvačka) a jahodový (ten Lekvačka). Když mamince slíbí, že bude hodná a také se podle toho chová, maminka ji překvapí a upeče jí třípatrový narozeninový dort, každé patro s jinou příchutí. Pak ji nechají chvíli o samotě, aby si ten dort mohla sníst s těmi, se kterými se chtěla podělit.
Z dortu moc nezbylo.
Když Anička usínala, zaslechla, jak tatínek říká mamince: „Stejně by mě zajímalo, s kým se Anička chtěla podělit. Já snad začnu věřit na draka.“
„Třeba měla pozvané kamarády,“ zasmála se maminka. Potom s láskou dodala: „Byla tak hodná! Vždycky je tak hodná, ale poslední měsíc se vážně překonávala. A kolik mi pomáhala! Žilo se mi jak v ráji. Je to moje zlatá holčička,“ řekla maminka milým hlasem.
Usínající Anička se rozhodla, že bude hodná napořád.“
Poslední kapitola s názvem Velké loučení popisuje, jak už venku opadává listí, je začátek podzimu, Anička přes léto vyrostla z holínek a trička. Věci opatrně ukládá do kůlny a s maminkou se společně se zvířátky loučí a pozorují, jak drak se žabkami odlétá za vílou. Pak se vydají směrem do školky.
Dětská fantazie v protikladu k dospělým, kteří jsou naprosto bez fantazie a myslí si, že si dítě vymýšlí.
Recenze 2.:
Anička, žabičky a jejich přátelé – kniha pro začínající čtenáře
Kniha Anička, žabičky a jejich přátelé patří do literatury pro děti a mládež a vypráví o prázdninovém dobrodružství jedné malé dívky. Publikaci Anička, žabičky a jejich přátelé napsala Lenka Kosková-Třísková, ilustrovala ji Andrea Tachezy a vydala ji Mladá fronta v roce 2012.
Anička, žabičky a jejich přátelé je rozdělena do 10 kapitol. V první kapitole začíná přátelství dvou žabek Lekvačky a Prakvačky a Aničky Kropáčkové, hlavní protagonistky příběhu. Anička je malá holčička, jejíž nejmilejší zábavou je hrát si sama na zahradě a brouzdat se kalužemi. Z tohoto důvodu nosí své oblíbené gumáky, které zdobí obrázky žab. Jednou Anička objeví v kůlně malá dvířka a ta dokáží žabičky z obrázků na botách oživit. Společně se žabkami, které se v případě nutnosti zase vrací zpátky na obrázek na holínkách (to aby je tatínek nebo maminka neviděli), zažívá spoustu dobrodružství. Anička potká další nové přátele. Seznámí se s tříhlavým drakem Piškuntálkem a kouzelnou vílou.
Aničku, žabičky a jejich přátele lze označit za příběhovou prózu ze života dětí, která využívá pohádkové motivy. Dochází zde k viditelnému prolínání těchto dvou žánrů. Na jedné straně stojí obraz faktického světa (důvěrně známé reálné prostředí, opravdové vztahy v rodině) a na straně druhé se vyskytuje svět nadpřirozených bytostí (tříhlavý drak Piškuntálek; oživlé žáby Lekvačka a Prakvačka, které mluví; víla, co občas vypadá jako jezinka), obě roviny dokáže malý recipient dobře vnímat. Reálný život je malému čtenáři blízký, obyčejnost slouží k lepší a snadnější orientaci v okolním světě a pohádkové motivy a postupy zaujímají dominantní postavení v předčtenářském období a v mladším školním věku dítěte.
Propojování příběhové prózy a pohádky považuji za snahu zrealističtět vyprávění tak, jak to vyžadují děti mladšího školního věku, jmenovitě děti od 6 let. Tomu odpovídají i označení, která jsou uvedena na přebalu knihy: Už umím číst a Určeno pro všechny začínající čtenáře. Příběh je vyprávěn v er-formě. Knížku mohou číst jak začínající čtenáři, tak dospělí svým malým dětem předškolního věku.
Po přečtení mě kniha Anička, žabičky a jejich přátelé zaujala jak svým prolínáním reality a fantaskních pohádkových prvků, tak tím, že na některých místech kniha působí výchovně (skládání oblečení, uklízení hraček), jindy napínavě a poutavě (jak vyléčili žabku z jahodového poblouznění), poučně (jak se Piškuntálek svlékl z kůže), ale také velmi emočně (loučení s pohádkovými přáteli).