Facebook icon RSS icon YouTube icon

Irena Ričlová: Flekaté pohádky

V roce 2003 vyšla tato hezká knížka pro děti pod názvem Žirafí pohádky. V roce 2010 byla stejná publikace vydána pod pozměněným názvem Flekaté pohádky. A právě toto druhé pozměněné vydání je stále ještě možné sehnat v knihkupectvích nebo se dá koupit na internetu.

Spisovatelka Irena Ričlová si knihu Flekaté pohádky také sama ilustrovala. Zdařilé ilustrace najdeme vždy na každé dvojstraně. Strany bez obrázku jsou ozdobeny flekatou mozaikou, což koresponduje s názvem knihy.

Pohádky jsou krátké, jelikož jsou určeny nejmenším čtenářům. Tomu je přizpůsobena také velikost písma, které je opravdu velké. Začínající čtenáři to jistě ocení.

Knížka Flekaté pohádky má necelých 100 stran a skládá se celkem z 19 textů pohádek, jejichž společným motivem je žirafa.

V každém příběhu vystupuje postava žirafy, ale ne vždy je žirafa hlavní postavou. Někdy zaujímá pouze okrajový post, jindy je pouhý pozorovatel, někdy zase vypravěč a hlavní dějová linie sleduje některou jinou postavu, většinou ale opět zvířecí (např. pohádka Pták roku).

Jindy je žirafa zachránce, který vyřeší momentálně neřešitelnou situaci – jak ozdobit vánoční stromeček, který je příliš vysoký (v příběhu Hurá, jsou tu Vánoce). Nebo jak se dostat až na sám vršek stromu, kde se nacházejí ty nejsladší třešně (pohádka Špačci a třešně).

Pohádky jsou často založené na reálných situacích, s nimiž se děti či dospělí (čtenáři či posluchači) můžou setkat, či které jsou v našem životě běžné. Např. mladý žirafí pár se rozhodne odstěhovat od rodičů, a tak potřebuje najít stěhováky. Tři vlci-stěhováci se pravidelně scházejí v hospodě nad pivem, a když je žirafy požádají o pomoc, vlci jim se stěhováním nábytku rádi pomůžou (Tři vlci stěhováci).

Pohádkové příběhy jsou zaměřené jak na poznávání jiných zvířat: opice (Špačci a třešně), zebra (Pták roku), kareta (Želví máma), netopýr (Kadeřník netopýr) apod., tak na vyvracení všelijakých mýtů o zvířatech. Např. pohádka Kadeřník netopýr pojednává o netopýrovi, který je smutný z toho, že se ho lidé bojí, protože se doslechli, že se netopýr lidem zamotává do vlasů. On se rozhodne z tohoto nesmyslu těžit a stane se vyhlášeným kadeřníkem, ke kterému se chodí ostříhat jak zvířata, tak lidé.

Pohádky se snaží být naučné i moralizující a ukazují, že je důležité žít se zvířaty v naprosté harmonii.

V příběhu Sanitka pro žirafku paní učitelka povídá žirafě, že se nesmí válet na ledě, jinak nastydne. Když je nutné přivolat sanitku, musí se vyťukat číslo 155.

Pohádka Kamarádky sýkorky popisuje stravovací návyky malé žirafky. Když byla žirafka malá, neustále drobila. Sýkorky jí pomohly po sobě uklidit, a přitom se najedly. Když vyrostla, nezapomněla na ně a vždy v zimě, když mají ptáčci největší hlad, jim přichystala ovesné vločky, semínka, lůj a oříšky.

Text Špačci a třešně dětské čtenáře nabádá, že se nesmí lámat stromům větve (jak by se dětem líbilo, kdyby jim někdo lámal ruce).

Pohádka Kočka v nose

Pohádka Kočka v nose je podle mého názoru nejlepší z pohádek této knihy.

Začíná tím, že se malá žirafka chlubí mamince, že má v nose kočku. Maminka jí nevěří a kroutí hlavou. Ale když už to malá žirafka zmíní již poněkolikáté, maminka ji odbude a přikáže, ať už toho vymýšlení nechá. Když v noci celá rodina usne, někdo začne hrozně hlasitě chrápat. Oba rodiče se leknutím probudí a zjistí, že chrápe malá žirafka. Rodiče zavolají doktora a ten nakonec zjišťuje, že žirafka má něco v nose – kočičku!

Ale nebojte se, v nose nemá ono zvíře, nýbrž větvičku z vrby jívy!

Tato pohádka je nejen vtipná, ale přináší poučení jak pro rodiče, kteří by měli svým dětem lépe naslouchat, tak i poučení pro děti: není dobré si neustále vymýšlet, protože v případě pravdivého tvrzení už vám nikdo nevěří.

Kniha stojí rozhodně za přečtení. Pobaví děti i jejich rodiče. Doporučuji!

Flekaté pohádky
Flekaté pohádky
Flekaté pohádky
Irena Ričlová: Flekaté pohádky
Od: Amipa
Rok vydání: 2010
Postavy: Žirafa
Vhodné pro: Předškoláky, Školáky

Komentáře

Přidat komentář