Jak chtěl Hloupý Honza obelstít krále
Hloupý Honza chtěl obelstít Krále. Nechal si dát úkol a že za jeho splnění nechce více než jeden centimetr královského vína. Je všeobecně známo, že jen pouhá kapka tohoto moku má obrovskou cenu. Běžně se neprodává a na černém trhu se dá za jeden malý kalíšek utržit pěkně rostlou prasnici i se selátkem na gril.
Král byl ušlechtilý muž a věděl, jak je Hloupý Honza hloupý, a tak mu dal jen velice jednoduchý úkol. Měl posbírat kobylince v královské stáji. Úkol to byl vskutku jednoduchý, jenže to nikdo nechtěl dělat.
Královské kobyly byly krmeny speciální směsí obilí a luštěnin, která byla určena výhradně pro královské modrokrevníky, tedy koníky s modrou krví. Nekrálovský kůň by po pozření jen několika zrníček takové směsi chcípl, ale ještě předtím by mu to roztrhlo břicho a rozmetalo trup. Taková to byla výbušná směs!
Královské kobyly toto krmivo ale baštily jakoby nic a díky němu se staly těmi nejrychlejšími koňmi pod sluncem. A to se jim pak už dá odpustit, že jejich kobylince neskutečně páchnou a že po dopadnutí na zem se propalují do hlíny do hloubky několika decimetrů. Když se člověk takového výkalu nedejbože dotkne, upadne mu prst, a pokud neupadne, tak si ho stejně raději uřízne, protože toho odpudivého smradu se už nikdy nezbaví.
Král si obvykle na čištění stáje najímá specializovanou firmu. Jenže ta si říká o neslušně moc peněz a požaduje stále více a více. A to se panu Královi moc nelíbí, rozhazovat z královské pokladnice jen kvůli pár kobylincům. Proto mu Hloupý Honza přišel vhod.
Hloupý Honza se oblékl do pytle a šel do královské stáje sbírat kobylince. Docela mu to šlo, kupodivu. To asi vidina královského zisku ze zpeněžení královského vína ho hnala v jeho práci neúnavně kupředu.
Vše rychle posbíral a šel za truhlářem. Nechal si u něj vyrobit obrovitánské necky, deset krát deset metrů a že krále přechytračí, že mu má ten centimetr královského vína nalít do těch necek.
„Ha! Dostanu vína na několik prasat. Možná i domek si za to koupím,“ radoval se Hloupý Honza.
Jenže se zase přepočítal.
Král vida Hloupého Honzu s obrovskýma neckami, vida jaký je Hloupý Honza špekulant, vytáhl z pod trůnu listinu, na které byla sepsána jejich dohoda, vyhledal pasáž o jednom centimetru a tajně nad to „1 cm“ dopsal trojku. A pak klidně pravil: „Dohodli jsme se na tom, že ti dám jeden centimetr krychlový svého královského vína, tak kam se ženeš s těmi neckami?“
A ukazoval mu listinu. Hloupý Honza neuměl číst, tak ani nevěděl, co podepsal, a tak jen bázlivě zakýval hlavou. A nechal si nalít do necek jeden centimetr krychlový královského vína. Jelikož necky byly obrovské, bylo v nich toho vína méně, než kdybys tam plivl. Nedalo se přelít do sklenice anebo nějaké jiné nádoby vhodnějších rozměrů, a tak se nedalo ani vypít, ani pořádně slíznout a už vůbec ne prodat. Ani na jedno jelítko by to nevyšlo.
A tak Hloupý Honza opět dostál svému jménu.