Facebook icon RSS icon YouTube icon

Pohádka o červené řepě pro Barborku a Josífka

Pohádka o červené řepě pro Barborku a Josífka
Pohádka o červené řepě pro Barborku a Josífka

Žili byli v jednom nízkoenergetickém bungalovu dědeček a babička. Jednoho dne se dědeček rozhodl, že si na své okrasné zahradě s bazénem vybuduje malý záhonek, kde bude pěstovat červenou řepu. Dědeček si totiž na svém notebooku vygooglil, že červená řepa je náramně zdravá.

Pohádka o červené řepě pro Barborku a Josífka
Pohádka o červené řepě pro Barborku a Josífka

A tak dědeček zasadil semínko řepy a čekal, až mu vyroste malá sazenička. Semínko vzešlo, a tak dědeček nelenil a svým bmw si zajel do Baudomu pro hnojivo a sazeničku zaléval a hnojil a vůbec se o ni pěkně staral, až na něj byla babička protivná, protože aspoň na chvíli by si to s tou řepou chtěla vyměnit (aby se o ni také dědeček tak pěkně staral).

Jednoho dne, zrovna byl víkend a na návštěvu k prarodičům přijela vnoučata, se dědeček rozhodl, že červená řepa už je dost velká, a tak ji půjde sklidit. Děda se oblékl, nazul si galoše a vydal se k záhonu. Chytil červenou řepu za košťály a táhl, táhl, ale s červenou řepou ani o píď nepohnul. A tak zavolal na babičku:

„Babičko, pojď mi prosím pomoct vytáhnout řepu, sám ji nevytáhnu.“

A babička šla, i když měla plné ruce práce, zrovna totiž zadělávala na těsto, aby svým vnoučátkům upekla koláče. Jenže když děda zavelí, ženská musí poslechnout, a tak si babička sundala kuchyňskou zástěru, oblékla si kabátek, nasadila holínky a šla za dědou.

Děda už byl celý rudý, jak tam zápasil s tou červenou řepou, až babičku napadlo: Jen aby mi to s dědou neseklo. A tak na dědečka zakřičela:

„Už jdu, dědečku, počkej s tou řepou na mě.“

Babička se chytla dědečka, dědeček řepy a společně táhli, táhli, ale řepu nevytáhli. Zavolali na pomoc vnučku Barborku:

„Baruško, obleč se a pojď nám prosím pomoct vytáhnout červenou řepu ze záhonku, abychom si mohli uvařit oběd.“

Jenže Barunka si zrovna hrála hry na svém iphonu a popravdě řečeno, uvařenou řepu zrovna dvakrát nemusela, a tak odvětila:

„Moment, babičko a dědečku, ještě tady musím obléct jednu panenku, udělat jí manikúru a vyfoukat jí vlasy, a pak přijdu.“

A tak si dědeček zapálil fajfku, aby mu ten čas rychleji uběhl, babička šla zkontrolovat těsto, zda nakynulo, a za chvilku už si to Barinka šine ze dveří ve svém superoutfitu. Oblékla si lesklé legínky, dlouhý kabátek, krásné vysoké holínky a nezapomněla si vzít čelenku do vlasů. Děda si pomyslel něco o dnešní mládeži, ale nahlas nic neřekl, šetřil si síly na vytahování řepy. Barborka si stoupla za babičku a chytla se jí, babička se chytla dědečka, dědeček řepy a táhli, táhli, ale opět nevytáhli! Poprosili tedy o pomoc vnoučka Josífka.

„Pepánku, prosím tě, přijď nám pomoct vytáhnout červenou řepu.“

Pepíček odvětil: „Za chvilku přijdu, ještě musím dostřílet padouchy na svém tabletu.“ Dědeček se chytil za hlavu, až měla babička strach, že už to s ním vážně sekne, ale ani necekl.

Dědeček se raději odebral do své kůlny zkontrolovat nářadí, babička šla vyválet koláčky, pověsit vyždímané prádlo z pračky, Baruška si z kabátku vytáhla telefon, když vtom si to Pepánek štráduje směrem k nim v nových zářivě bílých adidaskách. Babička se snaží Pepíčkovi vysvětlit, že je třeba si nazout gumáky, ale Pepánek se necítí na to mučit své nohy v tak příšerných gumákách, jaké mu babička s dědou koupili naposledy v akci v Lidojedu. S Josífkovým názorem nepohli ani o milimetr, holt když se Pepa zasekne, tak se zasekne. Pepe se chytil Barborky, Barborka se chytila babičky, babička dědečka, dědeček řepy a táhli, táhli, jenže zase nevytáhli. Co teď? Musí zavolat na Punťu, aby jim šel na pomoc. A tak volají:

„Punťo, Puntíčku, pojď nám pomoct vytáhnout řepu.“ Ale Punťa neslyší. Není se co divit, je to starý patnáctiletý pes, který trošičku zapáchá, neustále prdí a neslyší ani to, když mu sypeš granule do misky. Děti byly tedy vyslány, aby Punťu přivedly. Jenže Punťa nemá děti rád, chňape jim po nohavicích a jde jim po nohách, a tak děti před ním utíkají a on je honí až k té řepě. Pak se tedy zakousne Pepánkovi do gatí, Pepí se chytí Barunky, Barča babičky, babička dědečka, dědeček řepy a táhli, táhli a nevytáhli. Nic naplat. Teď musejí přivolat kočičku Mauinku. Jenže Mau je dáma a tak přemluvit ji, aby se chytila toho starého smradlocha (její slova), stálo babičku a dědu 30 nejdražších tuňákových kapsiček pro kočky. Mau se tedy nakonec Punti chytila, Punťa se stále držel Pepíčkových kalhot, Pepánek se chytil Barborky, Barborka babičky, babička dědečka, dědeček řepy a táhli, táhli, ale řepu stejně nevytáhli. Ach jo. Nezbývá jim nic jiného než poprosit o pomoc toho nejmenšího obyvatele jejich domečku, a to malou myšku domácí. Ale myška dělá drahoty. Přece dobrovolně nevejde do pasti. Musejí jí všichni slíbit, že se jí nic ze strany kočky domácí nic nestane a že nepřijde k úrazu či dokonce k úhynu. Když je vše dojednáno, myška se štítivě chytí za Mauinčin ocas, Mau se podobným stylem a s podobným úšklebkem v obličeji chytne Punti, Punťa se zuby drápy drží Pepy, Pepe se chytí Barborky, Barborka babičky, babička dědečka, dědeček řepy a táhnou, táhnou a najednou křup, řepa povolí a je venku. To bylo radosti a týden plný dobrot: na snídani carpacio z červené řepy, na oběd polévka z uvařené červené řepy, na druhé pečená červená řepa s bramborem, na večeři salát z čerstvé červené řepy a vše bylo prokládáno 100% biošťávou z červené řepy. Po týdnu složeném z jídel z červené řepy se děda rozhodl, že je zdravý až do konce svého života a že už žádnou červenou řepu sázet nebude. A babička? Babička souhlasila s dědečkem, protože když děda zavelí, ženská musí poslouchat, nebo ne?

Kategorie: 

Komentáře

Přidat komentář