František Hrubín

František Hrubín
Spisovatel a básník František Hrubín se částí své tvorby věnoval také dětskému čtenáři. Oblíbené jsou především jeho veršované pohádky, na kterých „vyrostlo“ již několik generací dětí.
⌚ 4 min. čtení

František Hrubín (1910 – 1971) napsal spoustu textů pro děti, mnoho dětských knížek také do češtiny přeložil. Jeho vřelý vztah k dětskému čtenáři dokládá také to, že stál u založení dětského časopisu Mateřídouška.

Jeho básničky, říkanky a pohádky byly vydány v mnoha knihách, které se stále ještě znovu vydávají. Napsal mimo jiné knížky Říkejte si se mnou, Nesu, nesu kvítí, Běží ovce, běží, Dvakrát sedm pohádek. Ale tou nejslavnější knihou pro děti od Františka Hrubína je bezesporu jeho Špalíček veršů a pohádek.

O oblíbenosti Hrubínovy tvorby pro děti svědčí také to, že ještě i dnes stále vznikají nové knihy, antologie a sbírky textů, ve kterých je obsažena tvorba pro děti od Františka Hrubína.

Špalíček veršů a pohádek

Špalíček veršů a pohádek je sbírkou básní a pohádek. Poprvé vyšla v roce 1957 a o její nezaměnitelnou grafickou podobu se postaral výtvarník Jiří Trnka se svými ilustracemi.

Ve „Špalíčku“ na čtenáře čekají krátké básničky, které se dají snadno zapamatovat a naučit se. Jde o básně o různých tématech, např. zvířata a rostliny. Vedle krátkých básniček jsou obsaženy delší básně, většinou veršované pohádky. Ale v knížce najdete také neveršované pohádky a příběhy. Ať už přepracované klasické známé pohádky nebo vymyšlené zcela nové, autorské pohádky. A hlavně: Všechno je to napsané tak, aby se to dobře četlo a děti to bavilo.

Slovo „špalíček“ v názvu knihy sice naznačuje, že nejde o žádnou „tlustou bichli“, o žádný „špalek“, ale ve skutečnosti jde o poměrně rozsáhlou sbírku, ze které si děti se svými rodiči mohou číst po mnoho večerů.

Básničky pro děti od Františka Hrubína

Ukázka z básnické tvorby pro děti.

Knihy pro děti od Františka Hrubína

Kde koupit dětské knížky od Františka Hrubína? Výběr knížek od tohoto autora naleznete v jednotlivých knihkupectvích zde:

František Hrubín: O červené karkulce (ukázka)

Přečtěte si ukázku (podobně jako v čítance pro základní školy) z velmi známé pohádky v oblíbeném zpracování od Františka Hrubína. Pokud se vám text bude líbit a chtěli byste si přečíst celou pohádku, najdete ji v knížce s názvem Malý špalíček pohádek, ve které vyšla původně. A nebo sáhněte po některém z novějších vydání „špalíčku“, např. tady: Špalíček veršů a pohádek

Ukázka (O červené karkulce)

(...)

Vtom se před ní na druhé straně potoka rozhrnulo křoví a z křoví vyšel vlk. „Dobrý den, Karkulko.Kampak, kam?“ zeptal se. Chtěl mluvit dobráckým hlasem, aby Karkulku nepolekal, ale neuměl to, v hubě mu to skřípalo, jako by se o sebe třely rezaté hřebíky.

Karkulka nikdy předtím vlka neviděla. Myslila si, že je to velký pes. Zatřepala na něj ručkama a řekla: „Dobrý den, pejsku. Nesu babičce koláče, už měsíc u nás nebyla. Chceš ochutnat?“ Sáhla do košíku a hodila vlkovi koláč. Vlk přičichl ke koláči a ošklíbl se.

„Maso nemáš?“ ptal se.

„Nemám,“ odvětila Karkulka.

„Nevadí,“ řekl vlk, „koláč si nechám k večeři.“

Koláč mu nevoněl, nejraději by se byl pustil do Karkulky. Ale nedaleko odtud praskaly větve a zněly hlasy dřevorubců, i bál se vlk Karkulce ublížit.

„Kdepak bydlí babička?“ ptal se.

„Jak to, že to nevíš?“ divila se Karkulka. „V chaloupce za lesem. Jde se kousek dolů podle potoka, pak cestičkou vlevo a za chvíli jsi tam.“

„Víš co, Karkulko,“ pravil vlk, „budeme závodit. Ty jdi dolů podle potůčku a já půjdu proti vodě. Schválně, Karkulka byla dosud v lese. Nespěchala, jen si hrála. Ani ji nenapadlo, že by ji vlk mohl předhonit. Tu utrhla malinu, kousek dál si s beruškou zahrála na nebe a na peklíčko, tamhle se zase pustila za motýlem.

Konečně přišla k chaloupce za lesem. Zaťukala na dveře – ťuky, ťuky, ťuk. Zevnitř se ozvalo: „Kdopak to ťuká?“ Hlas byl hrubý, jako cizí, Karkulka se trochu zarazila.

„Babičko, vy máte velké uši,“ zvolala polekaně.

„To abych lépe slyšela.“

„Babičko, vy máte velké oči!“

„To abych lépe viděla.“

„Babičko, vy máte velké zuby!“

„To abych tě lépe mohla sníst!“

A jak to vlk řekl, vyskočil a Karkulku spolkl. Ta dvě sousta, babička a Karkulka, ho náramně tížila. Svalil se na zem a usnul.

Šel kolem chaloupky myslivec, babiččin dobrý známý. Uslyšel ze světnice divné zvuky, jako by se tam řezalo dříví. Nakoukne okénkem a vidí, jak na zemi leží velký vlk s nafouklým břichem a chrápe.

Myslivec nemeškal, vpadl dovnitř a tesákem rozpáral vlkovi břicho. Z břicha vyskočila Karkulka, za ní babička, obě živy a zdrávy. Vlk spal dál jako zabitý. Myslivec řekl babičce o košík a přinesl v něm kamení. Kamení nasypali vlkovi do břicha a břicho zašili. Potom se schovali za kamna a čekali, co se bude dít.

Vlk se za chvilku vzbudil a zaskuhral: „To mám žízeň!“

Kamení ho tížilo, sotva se dovlekl ke studni. Nahnul se nad ni a kamení ho stáhlo dolů. Žbluňk – a vlk se utopil.

(...)

dp | 09. 10. 2024