Legrační říkanky nejen pro děti

Povídání nad knížkou Mistr sportu skáče z dortu od Jana Nejedlého.

⌚ 6 min.

Mám rád dětské knížky, při kterých se stejně dobře pobaví předčítající rodič i dítě. Určitě v tom nejsem sám. Takový je dnes trend. A platí to nejen v literatuře pro děti. Vezměte si současné animované pohádky, které se promítají v kinech. Ty se vymezují častěji jako rodinné filmy, tedy kreslené filmy pro děti i dospělé než jako klasické pohádky pro děti. U nich to „dvojí“ cílení je ještě zřetelnější než v případě podobně pojatých dětských knih. Filmová studia potřebují dostat děti do kin, jenže malé dítě musí do kina doprovodit dospělák – a i toho musí pohádka primárně určená dětem zaujmout, což přeloženo do dnešní řeči znamená, že ho musí pobavit. Jinak to bude jeho první a zároveň i poslední návštěva kina. A když nepřijde rodič, nepřijde příště ani dětský divák. Kruh se uzavírá.

Vypozoroval jsem, že v současné dětské literatuře také existuje určitý proud, který staví na obdobných předpokladech. Vznikají knížky, které jsou uzpůsobeny dětskému a zároveň i dospělému čtenáři. Není to chyba. Naopak. Rodiče, dítě a knížku to tak nějak sceluje. I díky takto pojatým knížkám nemusí být večerní čtení dětem pro (uvědomělé) rodiče jen splnění povinnosti (a velká „pruda“), ale moment, na který se těší celý den. A ty neuvědomělé rodiče, kteří dětem nečtou vůbec, to dokonce může k dětským knížkám přilákat.

A proč tento obšírný úvod? Protože i já, jak jsem přiznal v první větě tohoto textu, mám rád právě takové knížky pro děti, které myslí i na dospělého čtenáře/předčitatele. Takové knížky si vybírám pro společné čtení s dětmi a právě nejraději takové dětem večer nahlas čtu a jsem moc šťastný a spokojený, když si každý z nás v tom textu najdeme „to svoje“. Čtení je zábava a následné povídání o knížce snad ještě větší. To smísení dětského a dospěláckého pohledu. Ta překvapivá rozmanitost pramenící z odlišné perspektivy dospěláka a dítěte. Ty šikovně zakomponované vtípky a narážky, kterým dítě nemůže rozumět, ale které slouží coby tajné vzkazy autora textu dospělému čtenáři.

Mistr sportu skáče z dortu

Onehdy jsem v dětské knihovně opět pátral po knížce, která mě bude bavit a děti zaujme. Narazil jsem na jakousi sbírku legračních říkanek, hlášek a posměšků, zalistoval a zjistil, že jsou mezi nimi textíky, které důvěrně znám, respektive které jsem velmi důvěrně znal: kdysi ještě jako děti na základní škole jsme je ze sebe dennodenně sypali. Něco jako „Koleje, koleje, bába tě poleje“ nebo „Dobrý den. Bába letí komínem!“ Hned se mi vybavilo říkání „Jan Ámos Komenský skáče z balkonu na ženský“ a zaplavila mě nostalgická vlna. Jako kdybys objevil dávno zapomenutý deníček z pubertálních let. Vyhrabal staré skupinové fotografie žáků a nevěřícně na nich hledal sám sebe. Tu knížku musím vyzkoušet. Jak budou na ten „náš“ pradávný školní humor reagovat mé děti? V jednadvacátém století. Znají ty básničky? Znají podobné texty ze své školy, ze školky? Mají své říkanky, které jsou jiné, než byly ty naše, a o jejichž existenci nemám ani tucha? Říkají si je s dětmi, se svými spolužáky? Rapují dnešní školáci své říkanky ve stejném duchu? Je ten „jejich“ současný humor jiný, než byl ten „náš“? Změnila se poetika? Spousta otázek, takže dostatečné zaujetí knížkou, a proto knihu Mistr sportu skáče z dortu si neseme domů. Vyzkoušet, jestli na zaujetí rodiče naváže také uspokojení dětského čtenáře.

Soubor říkadel, básniček, písniček, slovních hříček a jiných srandiček a lidového humoru vybral Jan Nejedlý. O bohatý výtvarný doprovod a velice povedené grafické ztvárnění se postaral Jaromír Plachý, za což byl dokonce nominován na Zlatou stuhu. Knihu vydalo nakladatelství Meander. Nejde o žádnou novinku, vyšla už v roce 2014. A co jsem se díval, v knihkupectvích je knížka už asi prakticky rozebrána. Poslední kusy jsem našel ještě tady. Já osobně měl titul pouze zapůjčený z knihovny.

Při bližším „ohledání“ knihy jsem zjistil, že je to sbírka takové „jiné“ lidové poezie pro školáky a od školáků. Taková všehochuť. Od srandovních dětských rýmovaček a rozpočítadel až po delší nonsensové básničky, od notoricky známých hlášek typu

„Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu.“

přes průpovídky

„Haló, haló, co se stalo? Prase kozu potrkalo.“

až po konverzační kusy jako

- Řekni houska!
~ Houska.
- Bába letí do Rakouska a z Rakouska do kina, hurá, už to začíná!

Ve sbírce se objevují texty různorodé. Jiné si oblíbil předškolák Pepe, např:

Šiš-li, miš-li, kam jsme přišli?
Do Šišlavé ulice. Šišlaly tam opice.

nebo

Byla jedna gorila,
ta se pořád holila.
Když nemohla, sedla si.
Zvedla nožku,
prdla si.

a jiné zaujaly třeťačku Barču:

My jsme žáci 3.B.
Učíme se karate,
džudo, box, plavání,
máme pětku z chování.
etc.

Shrnuto: bohatá studnice kuriozit, kánon školní lidové poezie, archiv kolektivní paměti školáků, školní slang ve svém epickém rozměru, šedá zóna školní mluvy, „B strana“ dětské poezie. A také nesourodost, fragmentárnost, roztříštěnost, shluk mnoha a mnoha mikrotextů, což může vést k tomu, že knížka po několika stránkách unaví, omrzí, začne trochu nudit. Možná by k přímočařejšímu, tedy snazšímu čtení přispělo, kdyby v knížce byla přítomná nějaká jednotící dějová linka, postava vypravěče, průvodce či cokoliv jiného, co by pomohlo udržet čtenářovu pozornost (tedy především pozornost dítěte). Nezbývá, než aby tuto roli vzal na sebe předčítající a čtení „kočíroval“. Čili tento sborník srandovních rýmovaček se hodí více k listování a vyzobávání náhodných kousků než k běžnému lineárnímu čtení. Je to podobné jako si číst v encyklopedii, pročítat hesla ve slovníku; vůbec to nemusí být suchopárná nuda! Když přistoupíte na tento specifický způsob čtení a budete si knížku s dětmi dávkovat po menších porcích, texty mohou dobře zafungovat a odměnou budou rozesmáté obličejíčky a společně strávené veselé chvilky.

Já osobně po prvotním zaujetí již nepociťuji žádné pnutí, abych musel knížkou stále znova listovat. Je to proto, že ze svého naturelu v nostalgických vodách nikdy neulpívám na dlouho. Ale mé děti se ke knížce stále vracejí. Pro ně to jsou živé texty, které právě objevují. A mají je rády. Přisvojily si je. Dokonce se některé básničky naučily zpaměti, šíří je dále mezi svými spolužáky a mnohokrát za den se pokoušejí někoho „lapit“ nějakou „nachytávací říkankou“, třeba:

- Řekni plot!
~ Plot.
- Miluje tě Karel Gott!

nebo

- Nebyl tvůj táta pošťák?
~ ???
- Že jsi takový rošťák!

Takže evidentně knížka Mistr sportu skáče z dortu splnila svůj účel. Mě pobavila. Děti zaujala natolik, že některé říkanky začlenily do svého „slangu“. Zanechala v nás svou stopu. Více v dětech než ve mně, protože ve mně „to“ už dávno bylo, jen to bylo zasuté nánosem času, zaprášené; a díky této sbírce „školního folkloru“ to na nějaký čas znovu ožilo. Dětem to, nebojím se říct, otevřelo jinou, dosud jen matně tušenou perspektivu. A přesně to mě na knížkách a hlasitém kolektivním čtení s dětmi baví. A ještě jedna zajímavost na závěr. V knížce najdeme text:

Prší, prší, jen se leje,
Vinnetou se z okna směje.
A Fantomas na dvorku,
nastartoval motorku.
etc.

Hrdinové z našich osmdesátek (Vinnetou, Fantomas) současné děti (alespoň ty moje) už tolik neberou nebo je možná vlastně ani neznají, tak si devítiletá Barča pohotově upravila tuto říkanku k obrazu svému, navlékla jí do současného kabátku, zakomponovala do ní hrdiny, kterými momentálně žije ona:

Prší, prší, jen se leje,
Harry Potter se z okna směje.
A Ron na dvorku,
nastartoval motorku.
Motorka mu ujela,
Hermionu přejela.
Hermiona v nemocnici,
mokrý hadr na palici.
Brumbál běží pro injekci,
Hermiona: „Já ji nechci!“
Brumbál běží pro pivo,
Hermiona: „Dej mi ho!“

Co na tom, že ten rytmus v té říkance začal trochu škobrtat. Čiré nadšení a radost. A také vágní odpověď na otázku, jestli legrační školní rýmovačky dnešních děti jsou jiné. Nebo si myslíte, že by i dnes vymysleli rým „Řekni plot“…? To by božský Kája musel být sakra známý youtuber.

• Knihy pro děti