Červená Karkulka (pohádka pro malé děti)
V jedné malé vesničce žila hodná holčička jménem Červená Karkulka. Jméno dostala podle krásného červeného čepečku, který jí upletla babička.
Jednoho dne maminka upekla jahodový koláč. Vypadal úžasně. Do ozdobné láhve nalila malinovou šťávu. Láhev a kousek toho výborného koláče dala do proutěného košíku.
„Vem košík a zajdi k babičce. Má narozeniny, uděláš ji radost,“ poprosila maminka Červenou Karkulku.
Babička bydlela v malé chaloupce na kraji lesa. Karkulka vzala košíček s dobrotami a s radostí vyrazila na cestu.
Cestou potkala vlka.
„Kam jdeš?“ zeptal se vlk medovým hlasem.
Karkulka mu s důvěrou prozradila, že babičce nese koláč a malinovku. Vlk se zaradoval, vymyslel zlý plán. Poslal Karkulku na louku, aby babičce k narozeninám natrhala kytici z lučního kvítí. A zatímco se Karkulka zdržela na louce, vlk se vydal k babičce.
Vlk doběhl k babičce dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře. Babička si myslela, že je to Karkulka, a tak ho pustila dovnitř. Jenže vlk se na babičku vrhl a – snědl ji. Pak si oblékl její šaty, lehl si do její postele a čekal na Karkulku.
Když Červená Karkulka dorazila k babiččině chalupě, podivila se, že jsou dveře otevřené dokořán. Vešla dovnitř.
„Babičko, jsi doma?“ zavolala od dveří.
„Ležím v posteli,“ ozval se vlk přestrojený za babičku. „Pojď za mnou.“
Karkulka si všimla, že babička má dneska nějaké podivné oči, uši i zuby. Asi je nemocná, pomyslela si.
„Babičko, proč máte tak velké oči?“ zeptala se Karkulka.
„To, abych tě lépe viděla, děvenko moje,“ odpověděl vlk úlisným hlasem.
„Babičko, proč máte tak velké uši?“
„To, abych tě lépe slyšela.“
„A babičko, proč máte tak velké zuby?“
„To, abych tě mohl sníst,“ vykřikl vlk a vrhl se na Červenou Karkulku. Otevřel hubu a celou ji spolkl. Pak si opět zalezl do babiččiny postele a usnul.
Naštěstí šel kolem myslivec. Nejdříve uslyšel mohutné chrápání, pak spatřil dveře od chalupy otevřené dokořán. Neváhal ani chviličku, vešel dovnitř. A tam v babiččině posteli uviděl strašlivého vlka. Od tlamy mu stékala slina. Plné břicho se mu nadouvalo, jak ve spánku oddychoval.
Myslivec k němu přiskočil a jedním švihnutím nože mu to břicho rozpáral.
Z břicha se vykutálela nejdříve Karkulka a za ní hned babička. Obě byly v pořádku. Radovaly se, že je myslivec zachránil.
Myslivec do vlkova rozpáraného břicha naskládal kamení a břicho mu zase zašil. Když se pak vlk probudil, měl ukrutnou žízeň. Šel ke studni pro vodu, jenže když se nad studnu nahnul, kamení v jeho břiše ho převážilo a strhlo dolů. Vlk se utopil a babička s Karkulkou mohly v klidu žít.