Čert a Cigán (pohádka od K. J. Erbena)
Čert a Cigán
Karel Jaromír Erben
Starý Cigán šel sloužit k Čertovi, a Čert mu řekl: „Dám ti, co chceš a budeš mi jen roští a vodu nosit, a pod kotlem přikládat.“
„Dobrá!“
I dal mu Čert vědro a řekl: „Jdi a naber tamhle z té studny vody.“
Milý Cigán šel, nabral do toho vědra vody a táhl klikou vzhůru; ale jsa starý, nemohl jí vytáhnout, i musil vodu zas vylít, aby ve studni nepřišel o vědro. Ale co domů přinést? I vytáhl milý Cigán z plotu kůl a rýpal okolo studnice, jako by kopal.
Čert nemoha se ho s vodou dočkat, šel mu naproti: „A což tu děláš? Proč si mi nepřinesl vody?“
„Nu co! chci celou studni vykopat a tobě přinést.“
„Nech toho, příliš bys se utrmácel, a prvé nežli bys mi to vědro vody přinesl, zatím by mí darmo dříví shořelo.“
Poté nabral vody a nesl sám.
„I kdybych to byl věděl, byl bych dávno přinesl!“
– Jednou ho poslal Čert do lesa pro roští. Cigán šel, ale v lese přepadl ho déšť a promočil naskrz. Starý ozábl a nebyl s to, aby roští nabral. I co udělal? Nadřel si lýčí, šel kolem lesa i svazoval lýčím strom ke stromu.
Čert čekal, a když se Cigána nemohl dočkat, šel za ním: „Co to děláš, pošetilče?
„Co dělám! chci ti dříví přinést, i svazuju celý les v otýpku, abych se s chamradím nemusil nosit.“
Čert vida, že s Cigánem nic nepořídí, nabral roští a šel domů. Potom šel ke starému Čertu se poradit: „Najal jsem si Cigána,“ povídá, „a nevím, co si s ním počít! Jsme dost silni a chytří, ale on je ještě silnější a chytřejší – nezbývá, než abych ho zabil.“
„Dobře; až si lehne spát, zabij ho, aby snad ještě někoho z našinců neošidil.“
Přišel domů a šel spat. Cigán bezpochyby něco čul: i položil svůj kožich na lavicí, kde obyčejně spával a sám si vlezl do kouta pod lavici. Čert myslil, že Cigán už tvrdě spí, vzal železnou palici a uhodil do kožichu, až se vůkol rozléhalo; potom šel spat, mysle, že už je po Cigánovi. A Cigán si povzdychl: „Och!“ i zachrul se v koutě.
„Copak ti je?“
„E! blecha mě štípla.“
Čert opět šel ke starému na poradu. „Ale jak ho zabít?“ povídá, „když jsem mu dal palicí, jen se zavrtěl a řekl, že ho blecha štípla.“
„Tehdy mu raději zaplať,“ řekl starý, „co chce, ať si jde jinde po světě služby hledat.“
– Cigán si vzal pytlík s dukáty a šel. Ale Čertovi bylo potom líto peněz, i radil se opět se starým, a starý řekl: „Běž za ním a řekni, kdo z vás silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou.“
Čert běžel za ním: „Hej, počkej, Cigáně! něco ti řeknu.“
„A co chceš, lotře?“
„Počkej, budeme spolu dupat: kdo silněji dupne o kámen, toho peníze budou.“
„Tehdy dupni,“ řekl Cigán! A Čert dupl jednou i podruhé, až v uších zalehlo.
Zatím Cigán nalil pod kámen vody a povídá: „Což pak to, hlupáku!? Já dupnu o suchý kámen, a voda vystříkne.“ Dupl a cák! vystříkla voda z kamene.
– Čert opět šel na radu a starý řekl: „Běž za ním, kdo z vás výše palici vyhodí.“
Cigán zatím už ušel několik mil, tu se ohlídne a Čert za ním: „Hej, počkej, Cigáně!“
„A co chceš, padouchu?“
„Kdo z nás výše palicí vyhodí, toho peníze budou.“
„Nu! tehdy budeme házet! Mám i bez toho dva bratry tam na nebesích, jsou oba kováři, i hodí se jim to na kladivo anebo na kleště.“
Čert vyhodil, až sotva bylo co vidět. A Cigán vzal palici za konce, sotva ji pozvedl, a volá: „Hej, bratři, nastavte tam rukou!“
A Čert popadl ho za ruku: „Počkej, neházej, bylo by jí škoda.“
Potom poradil starý: „Běž ještě za ním a řekni, kdo rychleji poběží.“
Čert ho dohonil a Cigán řekl: „Víš-li co, s tebou já nebudu se honit; ale mám maličkého synáčka Jácu, jsou mu teprve tři dni, jestli že toho dohoníš, tehdy se mnou se budeš měřit.“
I zahlídl Cigán v brázdě zajíce: „Vidíš ho?“ povídá, „to můj maličký Jáca. A no! Jáco, utíkej.“ A zajíc vyskočil a sem tam po polí, jen se za ním prášilo.
„Aj!“ povídá Čert, „vždyť pak neběží pořádně.“
„A co? v mé rodině ještě nikdo pořádně neběžel: kudy vidí, tudy běží.“
– Potom starý poradil, aby spolu zápasili, kdo silnější.
„E!“ povídá Cigán, „což bych já s tebou zápasil; mám však otce, je tak starý, že mu nosím už sedm let do díry jíst; když toho přemůžeš, tehdy spolu se popadneme.“
I věděl Cigán o medvědu a vedl Čerta k jeho díře. „Jdi tam,“ povídá, „zbuď ho a popadni se s ním.“
Čert tam vlezl a řekl: „Vstávej, vousáči! budeme spolu zápasit.“
A medvěd se do něho pustil, popral a poškrábal ho pořádně a pak ho z díry vyhodil.
– Konečně poradil starý, kdo silněji hvízdne, tak aby ho bylo na tři míle slyšet. Čert hvízdnul, až to zavznělo i zašumělo. A Cigán řekl: „Což to! když já hvízdnu, tehdy oslepneš i ohluchneš – zavaž si oči i uši.“ Čert zavázal. Tu vzal Cigán palici, co dříví štípají, a uhodil Čerta za uši jednou i podruhé.
„Oj, počkej! oj, nehvízdej, zabiješ mě! bodejž tě s tvými penězi nehoda zadávila!“
– A tak byl konec.