Skřítek Pamp: Halloweenská příhoda
Za dveřmi
Snad pro všechny skřítky na světě jsou nejdůležitějšími svátky v roce Vánoce. Ne tak pro Pampa. Skřítek Pamp se vždycky nejvíce těší na Halloween. Ne že by neměl rád také Vánoce, Velikonoce, Valentýna a ostatní svátky (a ne jen ty od „V“), ale Halloween – všechny ty strašidelné dekorace, rozšklebené dýně, pavouci, netopýři, tma, svíčky, masky, čarodějnice, strašidla…, Halloween, ten zkrátka miluje.
Pamp cupital nahoru po schodech a zlehka přitom bubnoval do zábradlí. Konečně se zase dočkal. Letos budu mít tu nejděsivější výzdobu! Začínal říjen a jeho oblíbený svátek byl už za dveřmi.
A to doslova.
Pamp stál před dveřmi na půdu a někde tam za nimi ležela krabice s dekoracemi na Halloween.
„Hej, hej, Halloween, domeček si vyzdobím…“ zanotoval Pamp, natáhl ruku a vzal za kliku.
Dveře na půdu vrzly.
Světlo
Pamp zašmátral po vypínači. Cvak – a nic.
Cvak – a zase nic.
Cvak, cvak. Světlo se nerozsvítilo.
„Ale ne, asi praskla žárovka!“ zaúpěl. „Proč zrovna teď?“
Zadíval se do útrob temné půdy. Někde tam v dáli rozpoznával matné obrysy uskladněných krabic. Prsty si promnul vousy. Půdu přece znám jako své špičaté boty. Tma mě nemůže odradit…
„Jdu si pro tebe, ty krabice moje! Najdu tě i poslepu!“ zvolal, předpažil a vyrazil. S rukama nataženýma před sebou tu černo černou tmu opatrně ohmatával.
Sotva udělal pár kroků, první překážka. Byly to asi staré lyže. Rukama ten předmět prozkoumal: ano, jsou to lyže. Bezpečně je překročil a pokračoval v cestě. A – bouch ho! Čelem vrazil přímo do dřevěného trámu.
„Au! Do prkýnka!“ Chytil se za hlavu. „Já to věděl.“
„Nebo spíš do pořádného prkna,“ opravil se, když ohmatal místo kontaktu.
Sáhl si na čelo, kde mu už začala rašit boule. Narovnal si čepici, která se mu při nárazu svezla na stranu.
„Dobře, vzdávám se. Jdu pro baterku!“
Svítí
Seběhl dolů do kuchyně, zalovil v šuplíku, vzal baterku a vydal se zpět nahoru.
Svítilnu pro jistotu zkusil zapnout už na schodišti. Obrátil ji proti svému obličeji.
„Svítí!“ radostně okomentoval to, co spatřil.
„A proč by taky neměla, že?“ dodal. „To by mě potkalo moc smůly najednou, kdyby nesvítila. Leda že by v domě řádil nějaký halloweenský šotek, to by potom snad…“ rozesmál se. Jeho vlastní vtípky ho vždycky zaručeně rozesmály.
Namířil kužel světla před sebe, otevřel dveře na půdu – a zůstal stát jako omráčený. Div že mu oči nevypadly z důlků.
„Cože? Ale vždyť…“
Místo tmy tmoucí ho přivítal prostor zalitý světlem. Žárovka svítila! Visela ze stropu, nepatrně se houpala a – svítila. Svítila jasně a jakoby vesele, jako by se Pampovi vysmívala.
Nevěřícně na ni koukal. Že by mi tady opravdu řádil nějaký šotek?
„No dobře, aspoň nebudu potřebovat baterku.“
Zhasl ji a odložil na starý prádelník.
Půda
Při normálním osvětlení nevypadala Pampova půda nijak zvláštně. Každý skřítek má ve svém domě podobnou. Vypadala prostě jako běžné skladiště, kterým se prohnalo tornádo. V lepším případě jako v obchodě se starožitnostmi, v tom horším jako na smetišti.
Pamp nerad věci vyhazoval, řídil se heslem, že se všechno jednou může hodit. A tak se na půdě vršily hromady nepotřebného majetku: obnošené oblečení, rozbité hračky, nefunkční spotřebiče, staré vybavení a další a další poklady, které už dosloužily, ale přesto je bylo Pampovi líto vyhodit.
A někde mezi všemi těmi haldami nejrůznějších předmětů a bedýnek s ledasčím byla uskladněna také krabice s dekoracemi na Halloween. Světlo na půdě svítí, najít ji bude snadné.
Tedy vlastně úplně snadné to nebylo. Nejdříve bylo potřeba přebrodit se těmi horami uskladněných věcí.
„A hele, tady jsou ty staré lyže,“ usmál se Pamp a opět je překročil.
Jenže šlápl do hrnce. Udělal s ním dva kroky, než se mu ho zase podařilo vyzout.
Minul houpacího koníka (dnes se kamaráde nepohoupeme, pospíchám!).
Prolezl skrz šatní skříň (místo oblečení v ní visela jen mucholapka – samozřejmě se mu přilepila na čepici).
Ostražitě obkroužil veliký pytel, ze kterého se ozývalo podezřelé bzučení.
„Pokud tam někdo bydlí, měl by mi platit nájem!“ zamumlal zpovzdálí.
A konečně - hurá! - Pamp stál před hradbou naskládaných krabic.
Na některých byly nápisy jako třeba „Sešity ze školy“ nebo „Vánoční ozdoby“, většina krabic ale žádný štítek neměla. Pamp je posouval, otevíral a zavíral.
„Hele, staré fotky!“ Zvědavě nakoukl dovnitř.
„No ne, mrzout Grinch!“ vyhrkl Pamp. „Seděli jsme spolu v lavici. Ten měl tenkrát teda ránu! Tu fotku bych mohl taky použít jako Halloweenskou dekoraci!“ rozchechtal se Pamp.
Krabice
„A tady je!“ vykřikl Pamp vítězně, když spatřil krabici s namalovanou dýní.
Natáhl se pro ni, pevně ji uchopil a vtom – žárovka zhasla.
„To snad ne!“ zabručel do tmy. „Kde je ta baterka?“
Baterka byla daleko, ležela na prádelníku, někde u dveří na půdu. A on se právě nacházel uprostřed půdního bludiště. A ve tmě.
Otočil se s krabicí v ruce a opatrně vykročil, ale v tu ránu jeho noha narazila do… do něčeho, těžko v té tmě rozeznat do čeho. Klopýtl, zavrávoral a žuch! Spadl i s krabicí do hromady dalších krabic.
Svou krabici s halloweenskými dekoracemi naštěstí stále pevně třímal ve svých rukou.
Pomalu se zvedl na nohy. Jenže už při zvedání opět o cosi zavadil. Tvarem to připomínalo hokejku. Podrazila mu nohy. Pamp zareagoval instinktivně: odhodil krabici. V tom okamžiku totiž potřeboval ruce k něčemu důležitějšímu než k držení krabice. Potřeboval udržet balanc. Začal rukama divoce mávat.
A podařilo se. Rovnováhu udržel. Něčeho se přichytil, byla to nějaká jiná krabice s kdoví čím. Hned mu ale došlo, že toho v ní asi moc není anebo jen samé lehoučké věcičky. Skřítek Pamp ji tíhou svého těla převážil a strhl ji s sebou dolů. A ne jen ji, ale celou lavinu krabic.
PRÁSK! BUCH! BUM!
Všechno se rozletělo na všechny strany. Pamp ležel pod tou lavinou zřícených krabic a slyšel, jak se něco kutálí, něco cinká a něco křupe a praská.
Šotek
"Takže kde jsem nechal tu baterku?" zabručel Pamp, když se mu konečně podařilo vyhrabat z pod té hromady.
Za chvíli se s rozsvícenou svítilnou vrátil zpět k místu katastrofy.
Kužel světla se rozběhl po rozházených věcech: Špičatá čepice s bambulkou, soška jelena s uraženými parohy, věneček česneku, rozbitý kafe mlýnek a…
„A hele, tamhle je – “
Pamp se zarazil.
„Teď se pro ni natáhnu a zaručeně se zase něco stane. To znám!“
Nastražil uši a čekal.
Něco někde jemně zašustilo.
Nic víc.
„Tak to ses teda moc nepředvedl, kolego!“ zavolal Pamp někam do stropu. „Myslel jsem, že půdní šotci jsou větší kabrňáci!“
Pevně uchopil krabici s obrázkem dýně. Teď už řádně pomačkanou a taky trochu natrhnutou, víko bylo fuč. A s krabicí v náručí seběhl dolů.
Obrázek dýně
V obýváku se skřítek Pamp nahnul nad krabici s halloweenskými dekoracemi, podíval se do ní – a jen zíral.
„Co…? Vánoční baňky? Velikonoční zajíček? Srdíčka na Valentýna?“
Uvnitř krabice vládl chaos. Všechno tam bylo pomíchané. A hlavně tam byly věci, které tam vůbec být neměly.
Čarodějnice seděla na vánoční kouli.
Zajíček byl zamotaný do umělé pavučiny, vypadal jako motýlí kukla.
Halloweenská dýně žužlala čtyřlístek pro štěstí.
Z hrníčku bez ucha zvědavě vykukoval cínový vojáček.
Upíří zuby se zakusovaly do vysušené mrkve z loňského sněhuláka.
Velikonoční vajíčka byla naskládaná v košíku se sádrovou slepičkou. To je vlastně správně…
„Ale ne na Halloween!“ zaúpěl Pamp.
Chvíli se drbal ve vousech, pak se ohnul a podíval se na krabici z boku.
„Obrázek dýně tady je.“
Příšery
„Ach jo. Teď budu muset znova na půdu a…“
Najednou se zarazil. Podíval se na velikonočního zajíčka, který měl kolem sebe omotanou pavučinu. Vypadal… strašidelně. Dokonce hodně strašidelně!
„To je ono!“ Pampovy oči se rozzářily jako dvě lucerničky.
Vzal valentýnské srdíčko a namaloval mu upíří zuby. Vánočního andělíčka naaranžoval vzhůru nohama, takže vypadal jako létající netopýr. Velikonoční vajíčka fixkami přeměnil na krvavé oční bulvy.
Vánoční baňky? Předělat na mini dýně. Do každého okna pověsím alespoň jednu!
Cínový vojáček? Z něj by mohl být kostlivec.
Sádrová slepička? Kapánek upravit a co vidím? Strašidelné monstrum se zobáčkem klováčkem.
Vánoční stromeček? Natáhnout bílou ponožku a máme tady ducha.
Kominíček pro štěstí? Štětku pryč, předpažit, bude z něj perfektní zombík.
A co s tou štětkou? Pavouček! Už leze.
Vánoční perníček? Náhrobek. Postavím si celý hřbitov!
Vysušená mrkev? Useknutý prst!
Tvůrčí nálada Pampa zcela pohltila. Jeho tvořivost plodila jednu příšeru za druhou. Strašidelné dekorace zaplnily celý dům. A když skončil, vše bylo dokonale připravené na tu nejděsivější halloweenskou párty.
Příhoda
Když pak zaklepali na dveře Pampovi kamarádi, nevěděli,co si dřív prohlédnout.
„Ty jo, Pampe! To je ta nejbláznivější výzdoba, jakou jsem kdy viděla!“
„Hřbitov z vánočních perníčků? To je geniální!“
„A ta velikonoční vajíčka, jak na mě valí ty krvi podlité bulvy! Jak tě to napadlo?“
Pamp si rozvážně pohladil dlouhý vous. Zhluboka se nadechl, že své kamarády řádně poučí o tom, jak náhoda a shromažďování starých věci pomáhají tvořivosti. Vzápětí si to ale rozmyslel. Místo dlouhých řečí jen pokrčil rameny a vykouzlil šibalský úsměv, až mu vousy zacukaly.
„Vlastně to byla jen taková… šťastná… halloweenská příhoda.“
A vtom v obýváku z ničeho nic zhaslo světlo.
Že by zase praskla žárovka?
Nebo snad mi tady opravdu řádí…