Ale panenky jsou na hraní nejlepší!
Holčička v roli prodavačky stojí u dětské pokladny a čeká na svého prvního zákazníka. Do obchodu vstoupí chlapec. Hezky nahlas pozdraví a hned si začne dychtivě prohlížet regály s hračkami.
„Vítejte v mém hračkářství,“ řekne dívka slavnostně. „Co si budete přát?“
„No přece hračky!“ vyhrkne ze sebe kluk a oči se mu rozzáří jako prskavky na vánočním stromečku.
Dívenka ťukne prsem do kasy: „Jen jestli máte peníze! Máte? Protože bez peněz do obchodu nelez! A zadarmo ani kuře nehrabe!“
„To se ví, že mám,“ odvětí malý kluk sebejistě a poklepe si na zadní kapsu kalhot. Má tam schovanou peněženku, která je naditá penězi ze hry dostihy a sázky.
„Tak to je ovšem jiná,“ usměje se holčička prodavačka. „Tak to si, vážený pane, račte prohlédnout naše prvotřídní zboží a vybírejte, vybírejte a neostýchejte se. Co vám mohu nabídnout? Co se vám líbí nejvíce? Jakou hračku sháníte?“
„Nějaké autíčko.“
„Autíčka nevedeme. Ale máme panenky.“
„Chlapeček vytřeští oči: „Panenky? Co bych pro pana krále já dělal s panenkou?“
„Hrál si s ní,“ odpoví děvče bezelstně. „Panenky jsou fajn. Můžou se česat. Dávají se spinkat. Vaří se jim čaj. Na čajovém dýchánku jedí sušenky. Pak si převlečou šatičky. Udělají si nový účes. Některé umí mrkat.“
„To zní děsivě,“ kluk ohrne nos. „Panenku nechci.“
„Proč?“
„S panenkami to neumím.“
„Nechcete ani tu mrkací?“
„Ani mrkací!“
„A co takhle medvídka? Plyšového.“
„Plyšového medvídka?“ zamyslí se chlapec. „Asi ne,“ řekne nerozhodně. Ale pak dodá: „Když já vážně žádného medvěda ani panenku nechci, já chci auto. Nějakého závoďáka!“
„Tak si kupte panenku.“
Chlapec se na holčičku podívá překvapeně: „Když si koupím panenku, tak k ní dostanu také autíčko?“ podiví se chlapec.
„To ne, ale budete mít panenku. Ty jsou na hraní nejlepší.“
„Já ale nechci panenku. Panenky jsou pro holky, já si rád hraju s autíčky,“ nedá se chlapec odbýt.
„Autíčka jsou zase akorát tak pro mimina nebo vybijokna. S panenkou je větší zábava!“ podívá se paní prodavačka přísně na svého zákazníka. Pak na něj mrkne, usměje se a dodá: „A navíc nic jiného nemáme. Vedeme jen panenky.“
„Vždyť jste říkala, že máte i plyšáky.“
„Medvědi právě došli. Už máme jen panenky.“
„Ach jo, tak mi jich teda dejte dvacet deka!“
„Dvacet deka panenek?“ zděsí se holčička. „Panenky nejsou na váhu. Ty prodáváme na kusy.“
„Tak mi dejte jeden kus. Nějakou menší.“ Kluk strčí dívce před oči svou ruku a ukáže jí malou mezeru mezi palcem a ukazováčkem. „Asi takovou. Nějakou pidi, abych si ji mohl schovat do kapsy. Aby se mi kluci nesmáli, že si hraju s panenkou,“ dodá na vysvětlenou.
„Poslyšte, pane!“ dívenka se zamračí, „hrát si s panenkami není žádná ostuda!“
„Já vím. Ale vysvětlujte to klukům, to není jen tak. Já je znám. Ti by se mi smáli. Tak nějakou tu pidi prosím, ano?“
„Žádnou pidi nevedeme!“
„A ani žádné autíčko vážně nemáte?“
„Jen růžové. Od Barbie.“
„Růžové? Od Barbie?“ kluk vyplázne jazyk a zašklebí se jako by snědl citron. „Tak to bych už raději toho plyšáka. Opravdu už nemáte ani ty medvídky?“
„Počkejte, podívám se,“ dívenka se soustředěně zadívá na displej své pokladny, prstíky něco vyťukává na desku pultu a pak řekne: „Ano, právě mi je dovezli.“
„Tak teda toho medvídka,“ řekne chlapec, ale vypadá trochu zklamaně. „Jednoho.“
„Vážně medvídka? Panenky jsou lepší!“ ušklíbne se dívenka.
„Plyšák mi bude stačit.“
„Jak chcete. Snad nebudete litovat. Na hraní jsou nejlepší panenky, ale dělejte, jak myslíte. Ostatně náš zákazník, náš pán,“ ukloní se paní prodavačka. „A chcete ho taky zabalit?“ zeptá se za moment, když vidí, že chlapec nic neříká.
„Jen převázat mašličkou.“
„Mašličku si můžete vybrat červenou, růžovou…“
„Růžovou rozhodně ne!“ vpadne kluk dívce do řeči, „ani tu červenou. Nějakou klučičí nemáte?“
„Pak tu teda máme ještě limetkovou…“
„E e,“ zakroutí hoch odmítavě hlavou.
„Zelenou, modrou…,“ vyjmenovává dívka barvy.
„Modrá je dobrá. Tu mi dejte!“
Holčička uváže medvídkovi pod krkem modrou mašličku a říká: „Bude to pět peněz a za mašličku ještě jeden peníz k tomu.“
Klučina sáhne do zadní kapsy svých kalhot a pyšně vytáhne šrajtofli.
A pak penízky zašustí, pokladna vesele zacinká, vysune se z ní šuplík s bankovkami a mincemi. Děvče přidá do šuplíku peníze od zákazníka a něco do pokladny ještě vyťuká. Nakonec vyjede účet.
A pak paní prodavačka říká něco jako brzy přijďte znovu, zatímco si šťastný chlapec už v podpaží odnáší svou hračku, kterou si právě koupil. U dveří hračkářství se ještě zastaví, ještě jednou se otočí, pohlédne na dívku za pultem a zamává jí na rozloučenou. Ale to už slečna za pokladnou vyhlíží svého dalšího zákazníka, kterému dnes také prodá kousek té radosti, buď panenku nebo možná ještě plyšového medvídka. Nic jiného ve svém hračkářství nevede, protože panenky jsou na hraní přeci nejlepší!